V honbě za prázdninovými zážitky jsem nadšeně přijala nabídku svého bratra jet s ním, jeho a mými dětmi na vandr. Bratr je dospělý muž, jako každý druhý. Chodí do práce, platí účty, stará se o rodinu a jednou z jeho vášní je příroda a poznávání nových míst. Z počátku ho děsilo být tři dny s mým nejmladším synem, ale přemluvila jsem ho, že i ten maličký to zvládne.
Šatník celé naší rodiny nikdy úplně neladil s přírodou, proto jsme nebyli oděni zrovna v nenápadných odstínech šedi nebo khaki. Bratrova rodinka neobratně skrývala zděšení z mých kraťasů s růžovým nápisem a z ostatních módních kousků mých dětí. Ale to nevěděli, že za tři dny budeme všichni od bahna, hlíny a popela, růžový nápis zmizel pod nánosem špíny a všichni budeme vypadat jako členové speciálních jednotek po výcviku.
Lovíte v paměti vše, co jste jako děti milovali a co tím pádem chcete ukázat i vašim dětem. Brambory pečené v popelu jsou tak známé, matně si vybavuji tu zvláštní chuť a vzápětí si vzpomínám jak chutná zhořklý popel skřípající mezi zuby. Děti staví domečky z větviček, kůry a mechu. Musím ocenit, že jejich fantazie a nápaditost dává ránu mému egu a stavím vlastní domeček, který bude větší, lepší, vyšší a vybavenější, prostě NEJ.
Najednou si musíte více hrát, víc poslouchat a víc mluvit. Smějete se vtipům, které byste normálně ani nepochopili, děláte bláznivé obličeje s obarvenými zuby od borůvek a co hůř, ještě se u toho necháte vyfotit. I když víte, že za padesát procent snímků se po návratu domů budete před známými stydět. Ale v dětských očích tímhle blázněním vyrostete víc, nežli si myslíte.
I když se s bratrem vídáme jen málo, najednou jsme zase rodina. Naši potomci společně rozdělávají oheň, dělí si poslední sušenky, střídají se v hraní si s mým nejmladším synem a dokonce si chodí společně lehnout, aby se mohli nekonečně chichotat. Zapomenete, že tu neteče voda, vaříte v kotlíku a nemáte internet, televizi ani pohodlný gauč, jste jen potichu a šťastní.
Jako dítě hltám každé slovo ze strašidelných příběhů, které bratr před usnutím vyprávěl. Takhle ho vůbec neznám. Jeho hlas byl tajemný, příběh svými slovy skoro maloval a já se přistihla, že jsem jeho barvitým vyprávěním uchvácená stejně jako moje děti. Ani netuší, jak moc mi to připomínalo moje dětství, kdy mě jako starší hlídal a bral sebou na podobná místa, jako je tohle. Tímto mu chci poděkovat nejen za výpravu pro naše děti, ale i za výpravu do našeho dětství.